Kde je v Česku sex v životě?

To, že mluvím česky, působí na místní jaksi hypnoticky. Učitelé se na mě dívají jinýma očima (někdy se mi zdá, že mám dokonce nějakou výhodu oproti českým studentům, když děláme ústní zkoušku) a při setkání s obyčejnými lidmi skoro pořád slyšíte: „Vaše čeština je výborná!“ Nebo ještě lépe: «Aha, ty jsi ze Slovenska?» Zpočátku mě takové komplimenty potěšily, ale pak jsem došel k závěru: když při setkání s vámi všichni chválí vaši češtinu ve druhé nebo třetí větě, pak si z nějakého důvodu nebudete mít později o čem povídat. Češi jsou slovanský národ, takže snadno rozumí ruskému humoru a my rozumíme jejich. Je velmi zajímavé sledovat s nimi hokej, zvláště když Rusko porazí Českou republiku, ale pokud je to naopak, během několika příštích měsíců si to připomenete.

Pokušení na každém kroku. Ruština — o jeho životě v Česku

Již několik let Timofey Zagorsky studuje v České republice, respektive v malém městě Plzni. Vzdělání v zahraničí si vybral z jednoho prostého důvodu – vzdělávání v místním jazyce je do 26 let zcela zdarma. Český mladík to zvládl za 9 měsíců a úspěšně nastoupil na Fakultu politických věd a mezinárodních vztahů. Dnes už má diplom téměř v rukou, ale návrat do rodného Volgogradu neplánuje. Timofey pro AiF.ru řekl, jak dlouho mu trvalo, než si zvyknul na novou zemi.

Sex kapitál

Asi nikoho nepřekvapím, když řeknu, že Česká republika je zemí alkoholu, měkkých drog a sexu. Praha (stejně jako Budapešť a Amsterdam) je jednou z evropských metropolí sexu, protože je zde soustředěno mnoho porno studií a na legislativní úrovni jsou povoleny nevěstince. Když jsem s rodiči diskutoval o možnosti mého přestěhování, stěží tušili, kolik pokušení existuje, a já sám jsem si toho nebyl nijak zvlášť vědom. Přirozeně ne každý je schopen přežít mezi tolika pokušeními. Mnoho lidí to po šesti měsících vzdá. Úplně zapomenou, proč sem vůbec přišli, a vracejí se domů s odutýma očima a historkami o tom, jak moc jim jejich vlast chyběla, což je ovšem naprostá lež. Hodně záleží na člověku samotném – pokud máte hlavu na ramenou, není se čeho bát, navíc podmínky jsou zde pro návštěvníky docela dobré. Česká republika samozřejmě není pro emigraci ideální, ale má své výhody: například ceny. Ve srovnání se Západem je zde bydlení, jídlo a doprava relativně levné.

Žádný přízvuk

Od začátku jsem jasně chápal, že se musím naučit jazyk, a tak jsem tomu věnoval hodně času: první půlku dne jsem ovládal češtinu na jazykových kurzech, přes den jsem pracoval a v noci chodil do barů, kde jsem se setkal s místními a slovně si upevnil jazyk. Mimochodem, jsou ochotni navázat kontakt, zvlášť když vidí, že cizinec mluví česky — pro ně je to prostě bomba. Místní chápou, že jejich jazyk nikomu na světě neustoupil (na rozdíl od světových jazyků), a když vidí cizince, jako jsem já, upadnou do strnulosti.

V zásadě nebude nic špatného, ​​když začnete komunikovat rusky nebo anglicky, jde hlavně o to, abyste to dělali slušně, a ne jako většina našich turistů, kteří se domnívají, že každý v Česku by měl mluvit rusky. Nevědí, že jsme od přírody imperialisté. Pokud se chcete místního na něco zeptat, ověřte si, zda umí rusky, tak problémy určitě nebudou. Češi jsou v tomto smyslu taktnější, že by je v Rusku nenapadlo mluvit česky. S největší pravděpodobností se vás na něco zeptají anglicky, rusky, nebo se vás nezeptají vůbec na nic, protože jsou stydliví.

To, že mluvím česky, působí na místní jaksi hypnoticky. Učitelé se na mě dívají jinýma očima (někdy se mi zdá, že mám dokonce nějakou výhodu oproti českým studentům, když děláme ústní zkoušku) a při setkání s obyčejnými lidmi skoro pořád slyšíte: „Vaše čeština je výborná!“ Nebo ještě lépe: «Aha, ty jsi ze Slovenska?» Zpočátku mě takové komplimenty potěšily, ale pak jsem došel k závěru: když při setkání s vámi všichni chválí vaši češtinu ve druhé nebo třetí větě, pak si z nějakého důvodu nebudete mít později o čem povídat. Češi jsou slovanský národ, takže snadno rozumí ruskému humoru a my rozumíme jejich. Je velmi zajímavé sledovat s nimi hokej, zvláště když Rusko porazí Českou republiku, ale pokud je to naopak, během několika příštích měsíců si to připomenete.

Samozřejmě jsem chodil s českými dívkami a mohu říci, že jsem žádné velké rozdíly od našich holek nezaznamenal. Ale pokud se budete vdávat, je to lepší v ruštině. Jsem přesvědčený, že není možné se naučit jazyk tak dobře, abych mohl například dělat tak cool vtipy jako místní, někdy je pro mě těžké porozumět nějaké slovní hříčce nebo prostě nemám dostatečnou slovní zásobu. Zhruba řečeno, nutně potřebujete vyslovit nesmysly a v ruštině bych řekl nějakou komplikovanou frázi jako „transfunkční časové kontinuum“, ale česky bych to neřekl. No, nebo by to řekl, ale s nějakou pauzou — a pauzy mohou zničit celý výraz! I když jsem se během několika let zlepšil v jazyce a mluvím prakticky bez přízvuku.

Nemoderní hrdí lidé

Ze všech slovanských národů jsou Češi snad nejnemodernější. Mnoho z nich (ženy, muži i děti) nosí trekové boty a sportovní oblečení. A to nejsou jen obleky se třemi pruhy, ale sportovní oblečení do hor — vypadá to jako oheň! Dívky s make-upem nejsou tak neobvyklé, ale jsou vzácné. Oblíbené jsou zde i laserové brýle, které si pamatuji z reklamy na žvýkačky Stimorol z konce 90. let. No, každý národ má své vlastní problémy a to mě samozřejmě netrápí. Navíc je to jen obecná myšlenka. Samozřejmě v Čechách, hlavně v Praze, potkáte ultramódní soudruhy.

Místní také rádi pijí, a to je asi logické, když je kolem tolik levného a hlavně dobrého alkoholu. Z hlediska spotřeby piva na hlavu za posledních 10 let se Češi zdají být stabilně mezi prvními třemi. A jejich pivo je úžasné. Nejvíc mě těší cena: 30-40 rublů za láhev v obchodě, 70-80 rublů za točené v baru. Pivo samozřejmě jde dolů: je chutné, alkohol v něm skoro necítíte, ale nějak vás neopije. V Rusku mi stačí litr piva – a už si připadám jako sebevědomý betonář, ale tady, abyste zažili něco podobného, ​​potřebujete minimálně tři čtyři sklenice.

Češi jsou malí lidé, a tak se k věcem, které sami vymysleli, chovají s neuvěřitelnou hrdostí a úctou. Například Čech si může téměř každý měsíc připomenout, že měkké kontaktní čočky vynalezl jeho krajan a Škoda je třikrát lepší než Volkswagen.

Mezi místními jsem si snadno našel přátele, ale vím, že ne každému se to podaří. Neděje se tak proto, že by Češi nechtěli navázat kontakt, ale proto, že naši lidé nejsou připraveni opustit svou komfortní zónu. Podle mě je to obrovský problém. Je pro ně jednodušší komunikovat s rusky mluvícími lidmi. Pokud by jazyk znali na slušné úrovni, tento problém by vůbec neexistoval, ale neznají ho, protože: a) ho neučí; b) mluví rusky každý den, jako by žili někde v pražském federálním okruhu Ruské říše mezi svými. Věřím, že mnoho mých krajanů nám dělá špatnou reklamu, když se sejdou u jednoho stolu a nechtějí se začlenit do místní kultury.

evropským způsobem

Na Českou republiku jsem se adaptoval asi ve druhém roce života, kdy jsem nastoupil na vysokou školu. Ale samozřejmě jsou věci, se kterými není snadné se smířit. Pořád si například nemůžu zvyknout na to, že tam obchody zavírají brzy. V turisticky orientované Praze je to trochu lepší, ale v malých městech je to těžké. Zvlášť když začínají vánoční prázdniny. Nějak jsem zapomněla nakoupit potraviny včas a nakonec jsem jedl těstoviny čtyři dny bez ničeho (došel mi i kečup), protože jsem si prostě neměl kde koupit nic jiného. Na druhou stranu, pokud potřebujete nakoupit jednoduché zboží včetně alkoholu, můžete zajít na čerpací stanici, kde je vždy otevřeno. Banky, pošty, notáři, úřady zavírají v 17, maximálně 18, takže je lepší si vše naplánovat na první polovinu dne. To se neděje, protože Češi jsou příliš líní, to je normální evropský způsob života, který je typický i pro jiné národy.

Překladiště

Najít brigádu pro studenta v ČR není těžké. Cokoli jsem dělal, když jsem chtěl jíst, a v lednici byla jen kostka Maggi, a ještě dva týdny do výplaty: rozvážel jsem pizzu, čistil bazény v chemičce, seděl na recepci v hotelu , a byl nakladač. Taková práce se nazývá „fushka“. Jejich výhodou je, že peníze obdržíte ihned, jakmile svůj úkol splníte. Za celou dobu jsem se nikdy nesetkal s nějakým předsudkovým přístupem k sobě. Zde můžete někdy slyšet vtipy o Ukrajincích, protože jejich diaspora je největší v zemi a obvykle vykonávají fyzickou práci: pokládají asfalt a rekonstruují domy. Například v Rusku se rádi smějí moldavským nebo tádžickým gastarbeitům a tady ukrajinským, ale to se děje bez zloby a nenávisti, spíše s ironií. V Česku je k Ukrajincům výborný vztah – prostě proto, že jsou otevřenější než Rusové, nějak se rychleji přizpůsobí a naučí se jazyk.

V současné době je v zemi velká potřeba inženýrů a IT specialistů v různých technických specializacích. Mnoho lidí v těchto profesích pochází z Kazachstánu, Ukrajiny, Běloruska a Ruska. Česká republika se pro ně stává tranzitním bodem: pak si uvědomí, že se tam není čeho chytit, a jedou dál do Německa nebo USA, kde zaplatí mnohem víc.

Jako v Moskvě

Průměrný plat v ČR v ruských penězích je 80-90 tisíc rublů. Samozřejmě, že čím dále jste od Prahy, tím je tato částka menší, ale není zde žádná výrazná mezera jako v Rusku. Například v Brně nebo Ostravě lidé dostávají v průměru 50 tisíc rublů. V zásadě tyto peníze stačí na pronájem bytu, zaplacení účtů, nákup potravin a dvakrát ročně cestu do Chorvatska nebo Turecka. Dvoupokojový byt v samém centru Plzně, kde bydlím, mě a mého spolubydlícího stojí asi 24 tisíc rublů pro dva. Pravda, má své nuance, jelikož dům je z 18. nebo 19. století, nemá ústřední topení, je kamenný, autentický a velmi studený. Teplo pochází z elektrických baterií, takže v zimě dostáváme docela působivé účty za bydlení a komunální služby — přibližně 10–12 tisíc rublů. V létě se množství samozřejmě 5-6x snižuje.

Před pádem rublu se mi ceny v ČR zdály úžasné, hlavně u jídla. Po Krymu, sankcích a prosinci 2014 se vše změnilo. Ale časem se srovnaly: Přijedu do Ruska a vidím sklenice šprotů za 120 rublů (nejlevnější). V České republice jsou také nesmyslně drahé věci: například tucet vajec — 160 rublů. Chléb — 90 rublů! Zábava je tu ale několikrát levnější než u nás: zajít do baru, pohostit dámu a zahrát si s partou bowling — 250 korun za vše (700 rublů). V Rusku to bude stát dva až tři tisíce. Drahé: Internet — 900 rublů a mobilní komunikace — 1500 XNUMX rublů. Obecně se životní úroveň příliš neliší od Moskvy, ale velmi od úrovně regionů Ruska.

A proč ne?

V nejbližší době se chystám na stáž do Polska — od září do března budu pracovat v Českém kulturním centru ve Varšavě. Popravdě, moje studium na institutu už mělo skončit, bakalář zde trvá jen tři roky, ale abych dostal stipendium ve Varšavě (480 eur měsíčně), trochu jsem si ho prodloužil – prostě jsem propadl ze dvou předmětů, a automaticky se přenesly do dalšího roku. Až stáž skončí, stále plánuji získat diplom a pracovat ve své specializaci. Kde? Bůh ví. Do Volgogradu se určitě vracet nechystám, ale když je dobrá nabídka třeba z Moskvy nebo Petrohradu, proč ne? Nevidím žádný problém žít znovu v Rusku. I když na druhou stranu jsem na Českou republiku velmi zvyklý, cítím se v této zemi nějak výjimečně. Líbí se mi být Rusem a ne v Rusku, je to skvělé a přitahuje pozornost, a bohužel nebo naštěstí miluji pozornost.