Ta Popelka v šatech z oříškových střevíčků

Pohádka o Popelce se dětem vypráví již několik staletí. Nejprve se předával z úst do úst, dokud se francouzský vypravěč Charles Perrault nerozhodl sepsat. Od té doby známe pohádku v podobě, v jaké ji spisovatel zapsal. Je ale v pohádce chyba? Rambler vypráví, co je špatného na Popelčiných skleněných pantoflích. Ve skutečnosti je kolem křišťálových bot spousta otázek: jak se v nich chodí a tančí, protože křišťál je velmi křehký a může se každou chvíli rozbít, proč hned nesklouzly, protože noha v takových botách ne dýchám a kůže se začíná potit, proč se bota nerozbila, když ji Popelka shodila na schody, jak mohla kmotra vůbec pomyslet na to, aby dala nešťastné Popelce mučící boty, opravdu jí chtěla ublížit? takhle, co když byla ve spojení se svou nevlastní matkou? Všechny tyto otázky ale rozbíjí železná hádka – děj se odehrává v pohádce a v pohádkách je možné všechno. Další francouzský spisovatel, Honore de Balzac, pochyboval, že pantofle byly skutečně vyrobeny z křišťálu. Všiml si, že slova sklo, zelená a veverčí srst zní velmi podobně. Porovnat:

Pantofle nebo nevinnost: co vlastně Popelka na plese ztratila?

Pohádka o Popelce se dětem vypráví již několik staletí. Nejprve se předával z úst do úst, dokud se francouzský vypravěč Charles Perrault nerozhodl sepsat. Od té doby známe pohádku v podobě, v jaké ji spisovatel zapsal. Je ale v pohádce chyba? Rambler vypráví, co je špatného na Popelčiných skleněných pantoflích. Ve skutečnosti je kolem křišťálových bot spousta otázek: jak se v nich chodí a tančí, protože křišťál je velmi křehký a může se každou chvíli rozbít, proč hned nesklouzly, protože noha v takových botách ne dýchám a kůže se začíná potit, proč se bota nerozbila, když ji Popelka shodila na schody, jak mohla kmotra vůbec pomyslet na to, aby dala nešťastné Popelce mučící boty, opravdu jí chtěla ublížit? takhle, co když byla ve spojení se svou nevlastní matkou? Všechny tyto otázky ale rozbíjí železná hádka – děj se odehrává v pohádce a v pohádkách je možné všechno. Další francouzský spisovatel, Honore de Balzac, pochyboval, že pantofle byly skutečně vyrobeny z křišťálu. Všiml si, že slova sklo, zelená a veverčí srst zní velmi podobně. Porovnat:

verre — sklo, sklo, sklo vert — zelená, zelení; le vair — srst veverky.

Podle Balzaca byla pohádka o kožešinových pantoflích. Francouzští filologové a historici se spisovatelem souhlasí. Ale varianta se zelenými střevíčky se dá vysvětlit logicky: víla je obyvatelka lesa a klidně mohla dát Popelce boty té samé lesní barvy. A přesto pohádku nepřepsali. Za prvé, křišťál vypadá mnohonásobně slavnostněji a elegantněji než i ty nejkrásnější zelené boty. Vyrovnat se Popelce, protože na plese je potřeba zazářit. A za druhé, křehkost křišťálu naznačuje, že na plese Popelka ztratila nejen botu, ale i nevinnost. A princ se ukázal jako čestný muž a rozhodl se za každou cenu najít Popelku a oženit se s ní. Mimochodem němečtí vypravěči bratři Grimmové mají svou verzi pohádky o Popelce. Německé dívce pomáhá pták, který žije na ořešáku, který rostl na hrobě její matky. Tento pták jí dal boty vyšívané hedvábím a stříbrem, o křišťálu není řeč.