Analýza Čechovova příběhu «Coura»

Hrdina obviňuje Julii Vladimirovnu, její postavu („Je možné být takový flákač?“) a její psychologii oběti. Říká, že dal této dívce krutou lekci, aby měla na tomto světě „nějaké zuby“, a dává jí celý svůj plat v plné výši.

Analýza příběhu „Weasel“ od Čechova: problémy, myšlenka + esej

Tento poučný příběh Antona Pavloviče Čechova vypráví příběh příliš poslušné vychovatelky.

Při placení za vzdělání svých dětí majitelka provádí mnoho srážek za údajná porušení a chyby. Guvernantka Julia Vasilievna od přírody se vším souhlasí a ve výsledku dostává jen 11 rublů místo osmdesáti rublů, které měla splatit. Dívka poslušně souhlasí a majiteli dokonce pokorně děkuje.

Majitel vysvětluje Julii Vasilievně, že jí konkrétně dal lekci.

Proč se dílo jmenuje „Slobby“?

Protože přesně takhle se guvernantka zachovala, když jí výpravčí začal říkat, že jí strhává peníze z platu).

Jaká je hlavní myšlenka Čechovova příběhu „The Slut“?

Majitel najal pro své děti vychovatelku – mladou dívku. Když byl najat na tuto práci, majitel slíbil, že zaplatí vychovatelce 30 rublů. Julia Vasilievna je skromná, nenáročná a spíše bázlivá dívka. Dle názoru autora pořádný průšvih.

Když nadešel termín výplaty za dvouměsíční práci, majitelka jí začala strhávat peníze z platu za všemožné přitažené za vlasy. A vychovatelka neřekla ani slovo v rozporu s názorem majitele, ale pokorně souhlasila s jedenácti rubly a dokonce mu poděkovala, že to zaplatí alespoň on.

Majitel jí dal dobrou životní lekci. Stále zaplatil guvernantku dlužnou částku.

Dílo sleduje téma malého človíčka závislého na síle.

Hlavní myšlenka příběhu: nebuď flákač, ale postav se za svá práva. Příběh nás učí nesklánět poslušně hlavu tváří v tvář zjevné nespravedlnosti.

Tento příběh a jeho myšlenka jsou aktuální i dnes.

Analýza příběhu:

• Rok sepsání: 1888.
• Historie stvoření — příběh sahá až do raného období Čechovovy tvorby.

• zápletka — majitel zavolá vychovatelce, aby jí zaplatila mzdu;
• rozvoj pozemku — majitel vysloví důvody pro snížení platu téměř 8x;
• vyvrcholení — guvernantka je kárána za svou podřízenost;
• Konečným výsledkem je, že peníze jsou stále zaplaceny v plné výši.

Tento příběh je toho podle mého názoru jasným potvrzením. Zdánlivě bezvýznamná epizoda ze života majitele a vychovatelky jeho dětí se totiž pod Čechovovým perem promění ve spleť důležitých morálních a společenských témat.

Děj příběhu je jednoduchý a založený na vtipu, jakémsi psychologickém experimentu, který se hrdina díla, který je zároveň vypravěčem, rozhodne provést na své vychovatelce. Volá sladkou, rezignovanou Julii Vladimirovnu, aby se „vyrovnala“. Je důležité, že toto slovo nabývá v kontextu příběhu několika významů.

Takže vypravěč chce dát vychovatelce plat. Nejprve si ale musíte spočítat, kolik jí dluží za ty dva měsíce, kdy pro něj pracovala. Už od prvních frází se majitel-vypravěč začne nebohé dívce vysmívat. „Sníží“ její plat o deset rublů a říká, že je ochoten zaplatit jen třicet místo čtyřiceti rublů. Pak tato osoba „sníží“ počet dní, které pro něj Julia Vladimirovna pracovala.

Čím dále, tím je vypravěč drzejší a cyničtější. A přes všechny velmi nesmělé námitky guvernantky má jeden, „železný“ argument – ​​„Mám to napsané. »

Jak se ale Julia Vladimirovna zachová, když vidí, že se s ní její majitel chová nespravedlivě a krutě? Dívka se nejprve pokusila vypravěči namítnout: upřesnila, že souhlasí s prací za čtyřicet rublů; že už odpracovala dva měsíce a pět dní a podobně. Ale majitel je neoblomný — «je to tak napsané.»

Dále, když vypravěč začne překračovat nejrůznější hranice — začne z platu guvernantky odečítat víkendy, dny nemoci, dovolené a další „maličkosti“, Julia Vladimirovna úplně chřadne — vidí, že její už tak žalostný plat taje. její oči. Zdálo by se, že by se měla rozhořčit, nějak se zmobilizovat a začít hájit svá práva. Ale to tam nebylo!

Nejen my, ale i vypravěč dívku bedlivě sleduje: „Julia Vasilievna zrudla a pohrávala si s volánkem, ale. není slovo. “, „Levé oko Julie Vasilievny zrudlo a naplnilo se vlhkostí. Chvěla se jí brada. Nervózně zakašlala a vysmrkala se, ale neřekla ani slovo. »

Jen jednou se hrdinka pokusila vrátit pravdu. Když majitelka řekla, že si od něj vzala deset rublů, které by jistě odečetl z jejích zbývajících „drobků“, Julia Vladimirovna se bránila šeptem: „Nevzala jsem si to,“ zašeptala Julia Vasilievna. „Zabíjející“ argument „Všechno mám zapsané“ jí však opět „zavřel ústa“.

Jak se tento opravdu hrozný dialog vyvíjí, napětí roste. Vypravěč se snaží pochopit, jak dlouho tato dívka vydrží, vidí, jak ji její zaměstnavatel okrádá, co je ještě připravena vytrpět, aby nepřišla o práci. Je čím dál drzejší, dívku dovádí téměř k slzám, ale ona mlčí!

Když jí navíc majitel po právu nechá jen jedenáct z osmdesáti rublů, které jí náleží, guvernantka je bez reptání přijme: „A já jsem jí dal jedenáct rublů. Vzala je a třesoucími se prsty je strčila do kapsy.»

Navíc Julia Vladimirovna děkuje majiteli: «- Merci,» zašeptala.

Tady vypravěčovy nervy dopadají. Rozzlobený takovou rezignací vyskočí a málem zaútočí na vychovatelku: „. vždyť jsem tě okradl, sakra, já tě okradl! Koneckonců, ukradl jsem ti! K čemu je merci? Dostává však strašlivou odpověď – „jinde mi žádné nedali…“

Hrdina obviňuje Julii Vladimirovnu, její postavu („Je možné být takový flákač?“) a její psychologii oběti. Říká, že dal této dívce krutou lekci, aby měla na tomto světě „nějaké zuby“, a dává jí celý svůj plat v plné výši.

Výraz v hrdinčině tváři však vede vypravěče k hlubším myšlenkám. Chápe, že na vině není jen a možná ani ne tak samotná Julia Vladimirovna, ale nespravedlivá sociální struktura, kruté zákony ruské společnosti. Dívky, které nemají žádné prostředky, jsou nuceny vydělávat si na živobytí vlastní prací. Jejich práva však nejsou chráněny ruským zákonem a jejich duše a srdce nejsou chráněny před „bohatými gentlemany“ zkorumpovanými bohatstvím a beztrestností.

Čechov tak v tomto příběhu nastoluje tradiční téma „malého muže“ v ruské literatuře. V „Razmazne“ mluví nejen o vychovatelkách a ruských ženách, ale také obecně o osudu lidí nucených snášet bezpráví, z nichž společnost udělala oběť, ubohou „couru“. Poslední řádky příběhu tím nejlepším možným způsobem potvrzují tuto myšlenku: «Postaral jsem se o ni a pomyslel jsem si: Je snadné být v tomto světě silný!»

Příklad závěrečné eseje

A.P. Čechov je známý především svými příběhy o každodenních tématech. Mistr odhalování bezvýznamnosti a vulgárnosti Čechov i ve svých nejkratších povídkách překvapivě přesně pár tahy zprostředkovává lidské charaktery. Spisovatelova díla navíc nejsou didaktická; čtenáře nepoučuje, ale nutí ho přemýšlet.

V příběhu „Weasel“ tedy autor, zobrazující zdánlivě obyčejnou situaci, nastoluje problém útlaku ze strany silných a slabých. Tak tomu bylo pravděpodobně odjakživa: někdo, kdo má nad jinou osobou byť jen nepatrnou moc, si jen zřídka odepře potěšení z projevení této moci.

Tento problém je hlubší, než se na první pohled zdá. Lze ji klasifikovat jako psychologickou a sociální. Společenský systém ostatně sám o sobě předpokládá podřízenost jedněch druhým a jen těžko si lze představit náš život bez rozdělení do tříd. Psychologie tohoto problému spočívá v tom, že z nějakého důvodu člověk potřebuje cítit svou výhodu nad ostatními a vědět, že není o nic horší než všichni ostatní. A když je silák pánem situace a v jeho moci je jen vychovatelka jeho dětí, jak se pak nemůže neukázat! Rozbitý šálek můžete „odpustit“ širokým gestem a strhnout si dva rubly z platu, nebo můžete „služku vaším nedopatřením obvinit z krádeže. bot“.

Při čtení příběhu vás možná nejprve napadne, že je autor na straně svého hrdiny, že mluví ústy a je plný pohrdání slabou vychovatelkou, která se nedokáže postavit sama za sebe, ale brzy se ukáže, že tomu tak není. tak. Ve skutečnosti jsou autorovy sympatie k dívce a on s ní sympatizuje. A jeho postoj k hrdinovi je vyjádřen v jeho poslední samolibé poznámce: „Myslel jsem si: je snadné být v tomto světě silný.“ Takže A.P. Čechov nás přivádí k závěru, že je nepřijatelné zahrávat si s city lidí, ponižovat slabé, zvyšovat si vlastní sebevědomí na úkor druhých.

Podle mého názoru ne každý bude souhlasit s názorem autora. Pokud čtete příběh povrchně, aniž byste se ponořili do jeho skrytého významu, pak vám vychovatelka připadá jako nicotný a majitel, který se k ní tak špatně choval, se zdá být sebevědomý a silný člověk, který ví, jak žít. Taky jsem si to zpočátku myslel. Ale po přečtení příběhu několikrát jsem pochopil Čechovovo stanovisko a přijal ho. Síla totiž nespočívá ve skutečnosti, že dokážete utlačovat ostatní, a ne ve schopnosti útočit na ty, kteří jsou k vám nespravedliví, ale ve velkorysosti vůči slabším.

Příklady argumentů:

Argument 1

Zdá se mi, že zde by bylo vhodné připomenout Kristova přikázání o neodolávání zlu prostřednictvím násilí. Nikdo by ho nenazval „zbraní“, ale Kristus, stejně jako hrdinka příběhu, nebojoval s těmi, kteří mu přáli ublížit, a zacházel s ním krutě. Koneckonců, pokud jsou všichni na tomto světě „zubatí“, v co se náš svět změní? V žraločí nádrži nebo sklenici s pavouky?

Argument 2

Téma svévole mocných se často stává předmětem úvah v literatuře. Stačí si vzpomenout alespoň na nešťastného úředníka, hrdinu Gogolova „Kabátu“ a „věčnou“ Sonechku Marmeladovou, která svou pokorou dosáhla víc než vzpurný Raskolnikov v touze udělat svět lepším. Ruská literatura 19. století vždy hájila uražené, a tak v žádném z klasiků nenajdeme poetizaci svévole či schvalování násilí na jedinci.

Pokud čtete příběh povrchně, aniž byste se ponořili do jeho skrytého významu, pak vám vychovatelka připadá jako nicotný a majitel, který se k ní tak špatně choval, se zdá být sebevědomý a silný člověk, který ví, jak žít. Taky jsem si to zpočátku myslel. Ale po přečtení příběhu několikrát jsem pochopil Čechovovo stanovisko a přijal ho. Síla totiž nespočívá ve skutečnosti, že dokážete utlačovat ostatní, a ne ve schopnosti útočit na ty, kteří jsou k vám nespravedliví, ale ve velkorysosti vůči slabším.

Příklady argumentů:

Argument 1

Zdá se mi, že zde by bylo vhodné připomenout Kristova přikázání o neodolávání zlu prostřednictvím násilí. Nikdo by ho nenazval „zbraní“, ale Kristus, stejně jako hrdinka příběhu, nebojoval s těmi, kteří mu přáli ublížit, a zacházel s ním krutě. Koneckonců, pokud jsou všichni na tomto světě „zubatí“, v co se náš svět změní? V žraločí nádrži nebo sklenici s pavouky?

Argument 2

Téma svévole mocných se často stává předmětem úvah v literatuře. Stačí si vzpomenout alespoň na nešťastného úředníka, hrdinu Gogolova „Kabátu“ a „věčnou“ Sonechku Marmeladovou, která svou pokorou dosáhla víc než vzpurný Raskolnikov v touze udělat svět lepším. Ruská literatura 19. století vždy hájila uražené, a tak v žádném z klasiků nenajdeme poetizaci svévole či schvalování násilí na jedinci.

Analýza Čechovova příběhu «Coura»

A.P.Čechov je známý krátkými humornými příběhy, ve kterých zesměšňuje různé lidské neřesti. Drobné epizody ze života v jeho díle vyvolávají mnoho vážných morálních otázek. Analýza Čechovovy „Coura“ ukazuje, že v tomto příběhu autorka na příkladu malé situace odsuzuje přílišnou slabost hlavní hrdinky a její neschopnost bránit se mocným, což jí i čtenářům umožňuje aby se sami naučili lekci.

• historie
• Souhrn
• Charakteristika hlavních postav
• Žánr, režie a kompoziční rysy
• Téma, problém a myšlenka

historie

Čechov napsal dílo „Weasel“ v roce 1888, poprvé vyšlo 19. února téhož roku v časopise „Oskolki“, č. 8. V tomto období se spisovatel začal vzdalovat „malým“ dílům; žánr humoresky a přejít k vážnějším a složitějším příběhům s jemným psychologismem.

Prototypy postav jsou neznámé, ale v té době mohla na místo nesmělé a utlačované guvernantky nastoupit každá dívka bez prostředků, nucená k práci. Autor zprostředkoval charakteristické rysy přechodného období, kdy si mnoho lidí, a zejména žen, ještě plně neuvědomovalo svá práva jako pracujícího člověka a nevědělo, jak je bránit. Poslušně snášeli veškerou nespravedlnost od pánů v domnění, že nemají volební právo.

Čechov se vždy snažil dát dílu název, který by odrážel jeho hlavní myšlenku a byl jednoduchý, srozumitelný a výstižný. Původně chtěl příběh nazvat „Krutá lekce“, ale zjistil, že je to docela těžké. Druhá možnost byla „Guvernérka“, ale neodrážela plně její význam. V důsledku toho zvolil pro název slovo, které nejlépe charakterizuje hlavní postavu — „Slut“.

Souhrn

Vyprávění je vyprávěno v první osobě: vypravěčem je také postava – majitel domu. Chystá se zavolat do své kanceláře mírnou a tichou vychovatelku svých dětí Julii Vasilievnu, aby si s ní vyřídila účty. Je zajímavé, že slovo „počítat“ nakonec dostává druhý význam.

Když přijde a posadí se, majitelka začíná počítat její mzdu za 2 měsíce. Říká, že je tak obřadná, že během této doby o své peníze ani sama nepožádala. Nejprve tvrdí, že se dohodli na 30 rublech měsíčně, jak se píše v jeho knize, i když ve skutečnosti je to 40. Guvernantka mu nebude odporovat. Pak uvádí, že s nimi bydlela přesně 2 měsíce, to má zapsané, ačkoli s nimi bydlela ještě 5 dní, a opět neřekne ani slovo.

Poté vypravěč čte 9 nedělí, 3 svátky a také dny, kdy guvernantka s dětmi nepracovala pro jejich nemoc. A pak začne z dívčina platu srážet částku za sumou, přičemž vinu najde z jakéhokoli důvodu: za rozbitý šálek, za roztrhaný kabátek svého syna. Nakonec zbylo jen 11 rublů. V očích Julie Vasilievny se objeví slzy, ale k jeho překvapení si vezme peníze a dokonce řekne „milost“.

Pak se majitel zlobí. Říká, že na ní ve skutečnosti provedl psychologický experiment, rozhodl se jí dát lekci a ukázat jí, že na světě nemůžete být takový mumlař a flákač, musíte si stát za svými právy a být „zubatý“. “ Schválně jí strhával peníze z platu za jakoukoliv maličkost v očekávání, že bude protestovat, ale ona mu jen poděkovala, protože jinde jí peníze nedávali vůbec.

Výsledkem je, že majitel jí dává všech 80 rublů, připravených pro ni v obálce, a doufá, že to, co se stalo, se pro ni stane lekcí.

Charakteristika hlavních postav

V Čechovově The Smash jsou pouze dvě hlavní postavy. Jejich popis a vlastnosti:

1. Vypravěč, který je zároveň majitelem domu, je poměrně bohatý muž, rodinný příslušník, otec dvou dětí Kolji a Varji. Jeho vzhled není v práci popsán. Je od přírody silný, ale ne bezcitný nebo krutý, ale spíše dobromyslný a spravedlivý. Když vidí, že je vychovatelka tak bezpáteřní, nemůže se s tím prostě smířit, ale chce jí dát tvrdou lekci. Ve skutečnosti neměl právo ji tak krutě poučovat, ale na druhou stranu dával najevo starost o její osud a jednal s těmi nejlepšími úmysly.
2. Guvernérka Julia Vasilievna je skromná, plachá, tichá, nejistá mladá dívka. Její portrét je nakreslen z pohledu vypravěče. Je sladká, laskavá, čestná a upřímná, ale riskuje, že zůstane obětí: nemá vlastní názor, je nesmělá a na svou obranu nedokáže říct ani slovo. Okamžitě působí dojmem skutečné husy. Neuznává se jako osoba hodná lepšího osudu, nemůže požadovat svůj vlastní, protože nemá vnitřní jádro. Když ji majitel okradne, jen čichá a pohrává si s volánkem sukně.

V textu díla je navíc hlavní hrdina nejprve záměrně vykreslen jako bezskrupulózní člověk, který drze podvádí guvernantku, a proto k němu čtenář, který si není plně vědom svého psychologického experimentu, může pociťovat antipatie. Teprve na konci příběhu se vypravěč dívce omluví a dá jí celou vydělanou částku, čímž se projeví jako čestný člověk.

K popisu obrazu Julie Vasilievny autor používá výrazný umělecký detail: Její charakter lze posoudit i podle slov a frází jako:

• «slavnostní»;
• „třesoucím se hlasem“;
• «zašeptal»;
• „třesoucí se prsty“;
• «zmrazil.»

Žánr, režie a kompoziční rysy

Žánrem díla je humorný příběh, neboť jsou zde přítomny všechny jeho rysy: krátký název, krátký úvod, situace ze skutečného života, příběh je založen na dialogu, portrét hrdinky je vytvořen pomocí uměleckého detailu. Směrem je realismus, který zahrnuje všechna díla A.P. Čechova: podobná situace se klidně mohla stát i v reálném životě.

Kompozice díla:

1. Expozice: majitel pozve do kanceláře vychovatelku, aby jí dala plat.
2. Osnova: «Pojďme počítat.»
3. Vývoj akce: z částky za každou maličkost se znovu a znovu odečítají peníze.
4. Vyvrcholení: Guvernantka říká: „Milosrdenství“, což způsobí, že se vypravěč rozzlobí a odhalí tajemství svého drsného experimentu.
5. Rozuzlení: majitel se omlouvá, napomíná dívku za její bezpáteřnost a dává jí dlužnou částku.

Téma, problém a myšlenka

Při analýze Čechovova příběhu „Coura“ můžeme dojít k závěru, že se v něm autor dotýká tématu slabosti ve velkém, nespravedlivém světě. Téma „malého muže“ lze vidět v mnoha dílech ruské literatury a je diskutováno v esejích o jednotné státní zkoušce. Chudí lidé, kteří vydrželi všechny peripetie osudu, si zvykli na svůj úděl otroků a nemohou se bránit silnějším a bohatším. Ale člověk by neměl brát selhání jako samozřejmost, musí mít sebeúctu a stát za spravedlností.

Guvernantka měla štěstí, že to, co se stalo, se ukázalo jako pouhý experiment majitelky, jindy ji opravdu mohli okrást a neřekla by ani slovo. Za své chování však nemůže: může za to jen společnost a nekalé řády, které jsou v ní dlouhodobě nastoleny.

Můžeme tedy poukázat na problémy nastolené v práci:

1. Duchovní otroctví jednotlivce: lidé si zvyknou na ponižování a snášejí jakékoli urážky, jen aby získali alespoň nějaké peníze. Odmítají bojovat v domnění, že je to stejně k ničemu, ale to umožňuje mocným je využít.
2. Sociální nerovnost: slabý charakter člověka je často přímo závislý na jeho finanční situaci a postavení ve společnosti.
3. Zoufalství a bezmoc: guvernantka možná nebyla vždy slaboch, ale vedly k tomu neustálé životní neúspěchy a ponižování, kvůli kterým si zoufala a přestala bojovat.

Všechny tyto problémy jsou aktuální i dnes.: V dnešní době se někteří lidé také bojí postavit se za svá práva před kýmkoli, kdo má větší vliv a moc než oni sami.

Dílo končí vypravěčem zvoláním: «V tomto světě je snadné být silný!» Když se však podíváte z druhé strany, silní se nikdy nebudou vysmívat slabším a svými experimenty a drsným moralizováním se nebudou nadřazovat.

Kromě toho je pro majitele domu snadné obviňovat hrdinku a přimět ji, aby byla silná, protože on sám, protože je bohatý, je nepravděpodobné, že by čelil takovým životním potížím, kterým čelila ona.

Hlavní myšlenkou práce je, že musíte být schopni bránit svá práva, nemlčet, nesnášet urážky, ale mít charakter a sebeúctu. Pokud to „malý člověk“ neudělá, přispěje pouze ke svévoli tohoto světa založené na beztrestnosti.